Novinky o OutGames v Kodani od Martina

Druhý den (sobota 25.7.) jsme si trochu procházeli centrum a s lístky na večerní Opening párty v kapse jsme se těšili na super pařbu. Vše začínalo samozřejmě Opening Ceremony, kde se představily týmy z více než 90 zemí světa a obrovská show sestávající z několika akrobatických, tanečních a jednoho pěveckého vystoupení. Bohužel tuto ceremonii doprovázel chvílemi i silný déšť, který chvílemi vypadal jako objednaný. Při jednom vystoupení, ve kterém figurovala píseň „Love is in the Air“ se strhl liják, a právě při vygradování této písně a v osvětlení to vypadalo, jako by celý dav zasypaly perly. Po slavnostním zahájení jsme byli všichni převezeni pomocí autobusů a lodí do nevyužívané haly upravené do několika tanečních scén s různými hudebními žánry, se spoustou lehátek a postelí venku určených k relaxaci a dalším příjemným záležitostem :-) Táto párty opět potvrdila, že Češi prostě ví, jak se hýbat a tanec jim není cizí, za což je pochválilo i několik dalších účastníků. Během párty se do davů vydali i nádherní udělaní chlapi v povedených maskách andělů rozdávající neonové flaštičky, které posléze označovaly trajektorie pohybů kočetin většiny přítomných. Naštěstí bylo druhý den ještě volno, a tak návrat v 7 hodin ráno nám nikterak nevadil.

Třetí den (neděle 26.7.) jsme po krátkém spánku vyrazili na první trénink, který spíše připomínal nakopávání míče malými dětmi na pískovišti. Nicméně jsme konečně viděli i nějakou zdejší pláž, shlédli jsem pár zápasů beach volejbalistů, pár běžců... No a po několika hodinách a několika vypitých „welcome beers“ jsme skončili u stanu, kde se sešli vyznavači fetiše, kůže, medvědů a opravdových chlapů, kde se servírovalo výborné barbeque. A jakože výborné! S kari-hořčicí... a mají tu výborné brambory! Tahle session se vyvedla pěkně a bylo dokonce i krásné počasí, takže jsme si to užili všichni, i když Martin se snažil neustále unikat zvídavým a lačným pohledům pánů, kteří se mu ani za mák nelíbili :-D Zato já s Honzou jsme byli u vytržení!

Čtvrtý den (pondělí 27.7.) už se konečně začalo hrát. Jako první soupeř se s námi utkali kluci z Itálie. Zápas byl napínavý a padlo i několik gólů. Navzdory naším snahám a o něco lepší hře jsme bohužel utrpěli porážku 3:2 a pomalu jsme se odebrali ke stánku s pivem, jako správní Češi :-) Nicméně načerpání sil nám nebylo platné proti druhému soupeři, Švédsku, kterí nás jasně lepší hrou s přehledem přehráli, což dokázalo skóre 3:0.

Pátý den (úterý 28.7.) nám zápasy začaly až ve 13 hodin, takže jsme mohli v klidu vyspávat a načerpat na dnešní den další síly a konečně ukázat, co v nás je. A taky že jo! Nejprve jsme nastoupili proti Islandu, který jsme loni v Londýně porazili a letos jsme to zopakovali, a to nádherným výskedkem 4:1, při čemž jediný islandký gól byl vstřelen z penalty. Islanďané téměř zopakovali tentýž incident, jako loni a opět se pokusili faulovat našeho brankáře Martina, ten se neudržel a vyjel po faulujícím, což sudí odměnil zlostným pískotem a nařízením pokutového kopu. Druhým soupeřem tohoto dne byl tým sestavený z Belgičanů a několika Dánů. Tento zápas byl téměř i přátelský. Výsledné skóre 5:1 nás jasně poslalo mezi 4 postupující, a sice na třetím místě s nejvíce vstřelenými góly. Večer většina našeho týmu dorazila do zdejší „teplé“ hospody Jail House, kde barmany pro dnešní večer dělali členové Pan Fodbold, což je Kodaňský fotbalový tým. Byl to příjemně strávený večer. Přišlo hodně fotbalistů a i dalších sportovců, kteří zabrali polovinu šířku ulice a čile konverzovali, což téměř každé projíždějící auto odměnilo zablikáním a zatroubením. Trubky!

Šestý den (středa 29. 7.) byl pro fotbalisty volný den. Někteří hráči ho využili k návštěvě Švédského Malmö. Vzhledem ke včerejší večerní zábavě si dali sraz až na 12. hodinu na Hlavním nádraží, a pak vyrazili vlakem. Na cestě samozřejmě přejížděli světoznámý most spojující Dánsko se Švédskem. Já osobně jsem se vydal navštívit Kodaňskou botanickou zahradu. Vstup je zdarma. Zahrada je rozlohou přibližně stejná, jako Pražská venkovní expozice. Krásu porovnávat nebudu a ani nechci, je to zbytečné, obě zahrady jsou nádherné a obzvlášť vydařené zde mají skalničky. Do velkých skleníků jsem se bohužel nedostal. Večer šli někteří spát, někdo šel pařit táhmle, někdo zas onámhle. Nicméně já s Ferym a Honzou jsme šli na medvědí párty :-P ovšem teda jako, no comment :-D

Sedmý den (čtvrtek 30. 7.) se po volné středě opět hrálo. Náš první zápas po postoupení ze skupiny se měl odehrát ve 13h na obvyklém místě, tentokrát proti Dánsku. Všichni byli včas připraveni, až na mě (jenže u mě to tolik nevadilo) a Honzu. Po včerejší párty, kdy Honza ztratil peněženku a s ní zároveň platební kartu a lítačky na zbytek pobytu, ráno cestoval, aby ztracené věci našel. Bezvýsledně! A nakonec spal asi hodinu a půl a ještě si zapomněl nařídit budíka :-D Ještě, že tu je ten Martin, který si ho prozíravě nařídil. Nicméně Honza to stihnul a do zápasu nastoupil, i když bez rozcvičky. A to byl zápas! Zatím asi nejnapínavější. Opět jsme po chvilce vedli 1:0, pak se dlouho bojovalo a soupeř vyrovnal... Nakonec to skončilo 2:2 a přišly na řadu penalty. Ke střílení byl vybrán Miguel, Larry, Honza Zavadil, Paul a posledního ani nebylo třeba jmenovat, protože jsme dvě penalty nedali a díky 100% úspěšnosti Dánů jsme, co se fotbalu týče, skončili... Aspoň teď máme dost času na nabrání sil a prohlédnutí si Kodaně. Večer jsme měli sraz u Black Diamond s norským reportérem, který se rozhodl vytvořit reportáž o OutGames a z kolektivních sportů si vybral fotbal a z fotbalu právě Český tým. Nicméně chtěl s námi ještě pár záběrů a aby působily důvěryhodnějši, dostali jsme všichni piva :-P Spolu s námi tam bylo ještě pár dalších sportovců. Po chvíli filmové slávy jsme se odebrali do centra, kde na jednom pódiu byla skupina hrající klasickou diskotéku. Představení úplně bombové. Ty lidi věděli, jak zabavit publikum a získat si je. Lidi jako omámení doslova skákali, jak skupina pískala a bylo to úžasné. Kromě výběru samých lepších písní od Abby, přes Glorii Gaynor až k písním z Hříšného tance a dokonalých kostýmů to ty lidi prostě uměli. Uprostřed pódia byl propadlý plac, tak bylo pozváno 25 lidí a jasně, Češi nesměli chybět, takže jsem tam pařil já, Zdenda a Fery. Po 2 hodinovém představení jsme celí uříceni zašli zvlažit hrdla Ciderem do Jailhousu a „už“ ve 2 ráno jsme šli spát.

Osmý den (pátek 31. 7.) nikdo z nás z postele nijak zvlášť nepospíchal, taky nebyl důvod, naprosto volný den před námi. Někdo se jel podívat do Malmö, někdo si opět procházel Kodaň a někdo prostě vyspával a nabíral po včerejšku síly :-) Zajímavý byl až večer. Po shlédnutí koncertu Kate Ryan, která byla, jako obvykle, výborná se měli sejít všichni fotbalisté na společné večeři. Večeře se odehrávala v restauraci pod úrovní chodníku a při sestupu nás všechny vítali hráči Dánského týmu. Za 150 DKK nám byly nabídnuty pokrmy formou bufetu. Musím říct, že zdejší kuchyně je opravdu výborná. Během celého večera jsme si mohli jak libovolně doplňovat talíře, tak i průběžně dotáčet půllitry Carlsbergem.

Devátý den (sobota 1. 8.) nás čekalo vyvrcholení OutGames v podobě Kodaňské Gay Pride. Na podobné akci jsem já osobně ještě nikdy nebyl, tak jsem byl velikostí této akce ohromen. Minimálně 2 km dlouhý průvod se táhl městem a blokoval dopravu. Přibližně 10 alegorických kamionů vyhrávalo do ulic taneční hudbu, samozřejmě každý jinou. Vozy byly osazeny kožeňáky (jak by laik mohl pojmenovat – osazenstvem klubu Modrá Ústřice), za nimi táhli povot medvědi, kteří malým dětem rozdávali sladké gumové medvídky. Ti byly následováni kamionem neandrtálců a pekelníků. Další kamiony byly obývány transkami, beachmany, lesbami, různými sportovci a kolonu uzavírali zástupci jednotlivých zemí. Jeden kamion byl obsazen nevěstami, resp. „muži“ ve svatebních šatech a kamion nesl transparent s názvem „Dvacáté výročí uzákonění svazků osob stejného pohlaví v Dánsku“. Mezi kamiony pochodovaly stovky dalších lidí. Lidé z okolních domů měli vyvěšeny duhové vlajky, mávali z oken, prostě dávali najevo svou podporu LGBT lidem. Stejně tak i v bůízkosti průvodu se nacházely i celé rodiny s dětmi v kočárku, které mávali duhovými vlajkami. Pro mě něco naprosto npeředstavitelného tady v Čechách, ale kdo ví, třeba se taky jednou dočkáme. Průvod zakončil svou jízdu na hlavním kodaňském náměstí u radnice, kde se konala obrovská párty. Nebylo zde skoro k hnutí, všude kolem hlava na hlavě, jen se davy občas protáhli bezdomovci s igelitkami sbírajícími plechovky (v Dánsku byly zálohované kromě lahví a plechovek i kelímky!) Dnešní den jsme byli vzhůru prakticky od rána a vychutnávali si zdejší atmosféru a vlastně i poslední momenty v Kodani. A musím říct, že zakončení bylo opravdu ve velkém stylu. Po velkolepém průvodu totiž ještě někteří z nás pokračovali večer za oficiální ukončovací párty, která se konala na stejném místě, jako ta úvodní, jen tentokráte hráli lepší Djs. 2 sály nabízely R´n´B a House, i když se chvílemi z hlediska hudby nedal poznat rozdíl. V pokročilejších hodinách, kdy hrdla byla svlažována alkoholickými nápoji už se na parketě nedalo prakticky hnout a obnažená svalnatá (a spocená) těla se na vás lepila při každém pokusu opustit parket. Venkovní prostranství bylo jako stvořené pro romantické chvilky. Postele s dekami a polštáři pod širým nebem jakoby přímo vybízely k vygradování celého večera...

Desátý den (neděle 2. 8.) a zároveň náš poslední už se skoro nedá ani počítat. Poté, co někteří z nás dorazili po závěrečné párty domů už ani nebyl čas na spánek, protože jsme po příchodu začali rovnou balit, abychom dorazili včas na letiště. Takže jízda nonstop na některých z nás byla celkem i znát. Nicméně na letiště jsme dorazili všichni a včas. Jen nakonec se Honzovi, který už v průběhu týdne ztratil peněženku, povedla další patálie. Když jsme se po přestupu z autobusu do metra konečně dočkali příjezdu vlaku, který je v Kodani plně automatický, což znamená bez řidiče, Honza si najednou uvědomil, že v autobuse zapomněl svůj batoh s foťákem, kterým si chtěl jízdu metrem natočit. I vydal se zpět nahoru, kde zjistil, že autobus jede také na letiště. Tak jsme se rzhodli, že si tam na něj počkáme. A skutečně, o 30 minut později, když jsme procházeli letištní halou, uviděli jsme autobus stejné linky i u letiště, navíc to byl ale přímo ten, se kterým jsme předtím jeli, takže Honza získal od řidičky svůj batoh zpět! :-) Pak už násm kromě zpoždění letadla, čekala už jen cesta zpět domů...