Novinky o Outgames v Kodani od Ivoše

Páteční večer jsem skončil s Hynkem v Oerstedsparku, kde je holanda. Tam totiž promítali v rámci Outgames a Pride weeku na louce zdarma norský film o coming outu rockera O muži, který miloval Igweho.

Od soboty po celou dobu Outgames jsme měli zdarma jízdenku pro všechna pásma, což zahrnovalo půlku ostrova Zéland (Sjaeland). Takže v sobotu ráno po kratším proběhnutí v přilehlých dvou parcích (hlavně ten u Frederiksbergu byl krásný a přes den tam lze vidět ve výběhu, který zasahuje z místní ZOO, i slony) jsem se vydal na prohlídku Roeskilde. Katedrála tam ale byla zavřená, navíc po dánsku pršelo. Překvapilo mne, že zatímco první deštík nechal obchodníky v klidu, při druhém, pro mne úplně stejném, začali všechno zboží ukrývat. A protože jsou to zkušené rosničky, tak po několika minutách přišla docela pěkná průtrž mračen. Ale to už jsem se přesouval vlakem do Koege. Je to roztomilé, přístavní městečko se staršími, malebnými budovami (pokud někdo byl, tak připomíná rodnou čtvrť Andersena v Odense) a několika malými pivovary. V sobotu je tam trh a po jeho ukončení na několika (našel jsem jen jeden) dvorcích hraje jazz. Při zvuku jazzu jsem ochutnal i jedno místní pivo za 45 DKK (asi 150 Kč). Bylo tmavé, silné, ale ne sladké, a bez stoutovského hořkého ocasu. Ale zase se chystalo více pršet, tak jsem se vrátil S-bahnem do Kodaně.

Večer bylo zahájení, kdy přehlídka národů napochodovala pódiem na hlavní, Radniční náměstí. Česká republika šla za Kubou. Dánové tentokráte za námi nešli, protože průvod uzavírali. Celkem se prý zúčastnilo 98 zemí (tři Slováci (nejméně) byli „skryti“ pod naší vlajkou). Na zahájení jsme zahlédli i (asi) jedinou českou ženskou účastnici na Outgames, plavkyni, ovšem v dresu Velké Británie. Po přehlídce následoval kulturní program. Do toho se opět spustila průtrž mračen, zrovna při vystoupení akrobatů. Skryti pod deštníkem jsme obdivovali jejich cviky ve výšce a vodní smršti. Následovala diskotéka, ale na té jsem se dlouho nezdržel.

V neděli už totiž začínal sportovní program a mimo jiné silniční běhy. Běželo se v jižní části Kodaně u břehu moře. Původně inzerovali jen maratón a půlmaratón, pak přidali i 5 a 10 km. Elektronicky jsem se sice chtěl přihlásit na 5 km, ale už bylo pozdě (pětka na stadionu byla totiž za dva dny a desítka se mi tedy zdála moc). Tak jsem to pojal alespoň jako trénink v otevřeném závodě a přihlásil se na místě. Běžel jsem za 22:26, což bylo padesáté místo za 412 startujících. To bylo celkem odpovídající, ale zklamán jsem pak byl, když jsem zjistil, že v případě, že bych stihl přihlášení, tak by to byl můj nejlepší výsledek na Outgames - 2.místo a stříbrná medaile v mé věkové kategorii. Na stadionu totiž běželi pětku i dva nejlepší z půlmaratónu, kteří si svůj medailový výsledek zopakovali a vítěz silniční pětky měl bronz.

Všechny běhy startovaly společně, což byl trochu zmatek, naráz vyběhlo asi tisíc lidí. Fascinoval mne jeden tatínek s kočárkem, který běžel „desítku“ a na osmém kilometru proběhl v čase kolem 40 minut. Z Čechů se se mnou na trať vydal ještě Kája T., ale ten běžel maratón. Na ten se přihlásil ještě kamarád Erik W. Larsen (3:40), ale v tom davu jsme se nenašli. Takže jsem ho viděl až ve čtvrtek na soutěžích v country tancích, kde soutěžil, a také zůstal těsně pod stupni vítězů. Dokonce jsem si Erika nevšiml ani v cíli maratónu, kde jsem čekal s Tomášem na jeho „manžela“. Erik přitom přiběhl asi dvanáct minut před ním. Ve věkové skupině nad 50 let z toho pro Erika (jsme stejný ročník) už ale medaile nebyla, v nejmladší věkové kategorii byla konkurence menší, a tak Karel vybojoval zlatou. I když myslím, že za uběhnutí maratónu si zaslouží zlatou každý. Pak jsme hráli ještě na pláži fotbal a socializovali jsme se s ostatními fotbalisty (= chlastali pivo).

Večer jsem šel ještě s Tomášem a Kájou do Christianie. Vylezli jsme na věž kostela (tedy alespoň my běžci, Tomáš tam už byl, tak zůstal dole) a pak šli do slavné autonomní republiky Christiania. Já jsem zjistil, že v minulosti jsem ji nenašel, takže konečně se mi to s pomocí Tomáše povedlo. Tam jsme poslouchali jeden bezva koncert. Trávu (ani haš) jsme si nekoupili, stejně jsme byli trochu zhulení v rámci pasivního kouření :).

V pondělí mne čekal jen fotbal. Po ranním probuzení jsem ještě usnul, takže jsem byl docela v šoku, když se mne spolubydlící Zdeněk ptal, jestli jdu hrát s nimi. Bylo jedenáct hodin (když spím do devíti, tak je to hodně, že by ta Christiania ?). Od pondělí až do středy bylo hezké, příjemné počasí kolem 25 stupňů.

Český tým Friends Prague byl doplněn o výborného Španěla Miguela (třetí nejvyšší soutěž), dva Kanaďany (jeden z nich byl ten vítěz půlmaratónu), Australana, Argentince z Francie, Dána a Američana asijského původu Larryho (s tím rozhodčí žertoval, že už v sobě konečně našel své české předky). V prvních třech zápasech jsem hrál zhruba po poločase. V prvním zápase s Italy byla znát nesehranost, ale soupeř nebyl o mnoho lepší. Prohráli jsme 2:3 (ten třetí gól na 1:3 byl bohužel můj). Další zápas se Švédy jsme se většinou bránili, vypadalo to, že moc šancí soupeř nevyužije, ale nakonec tři góly nám dal (tady se tak jednoznačně ke třetímu gólu nehlásím, šli na mně dva a bohužel si nahráli nejpřesněji jak to šlo). A my jsme moc šancí neměli, takže 0:3. Pak následovalo barbecue (pivo bylo od 19 hodin chvilku zadara), kam přišli i stolní tenisté, kteří vybojovali již první den řadu medailí (hlavně Standa Š. a Petr C., Libor M.). Večer byl opět film na holandě, ale šlo o nějaký bollywood, což jsem vzdal asi po půl hodině.

V úterý mne čekal nejprve fotbal. Tvrdé Islanďany známe už z Londýna a během prvního poločasu jsme je smetli 4:1, v další půlce, kde jsem nastoupil, už gól nepadl. Pak jsem se přesouval na atletický stadión na běh na 5 km. Po registraci jsem si povídal s Romanem, který dopoledne šel pětikilometrovou chůzi a měl problémy, zda ho vlastně nediskvalifikovali (zejména proto, že byl ve své kategorii jediný účastník a dojít v jakémkoli čase tedy znamenalo zlatou medaili). První rozběh závodu na 5 km zahrnoval všechny běžce starší 50 let, nejvíce byla obsazená samozřejmě kategorie 50-55 let. Když jsem se rozcvičoval, tak nastal šok, protože na stadiónu vybuchla několikrát amatérská bomba a zranila jednoho amerického sportovce (http://www.colourplanet.cz/59096-myslel-jsem-ze-vybuchla-pistole-byla-to-bomba…). Závod proto začal asi s hodinovým zpožděním. Poměrně brzy se pole roztrhalo, takže každý si běžel své tempo. Asi dva kilometry jsem běžel s Američanem Lasterem, pak jsem šel před něj a do cíle jsem už běžel sám. Bez šance dotáhnout se na třetího a s poměrně jasnou kontrolou pátého běžce za sebou. Čtvrté místo přineslo i zlepšení času z Barcelony skoro o 40 s na 21:35.

Po návratu jsem ještě stihl fandit ve druhém poločasu našeho zápasu s kombinovaným týmem Belgičanů a Dánů, který jsme vyhráli 5:1. Na holandě hráli ten den Milka, kterého jsem viděl asi před měsícem, a v češtině. Jen pro zajímavost - bývalý partner Milka Clive Jones se zúčastnil i konference o lidských právech, která byla součástí Outgames, a probíhala na Univerzitě. Prý tam byl i nějaký český účastník, člen dopravních odborů. Říkal mi to kamarád z ILGA-Europe, Pierre, zkouším zjistit více, ale jestli si nás neplete (jak je žabožroutům podobné) třeba s Makedonií.

Ve středu se fotbal nehrál, ale mne čekala na atletickém stadiónu osmistovka. Před tím jsem se stavil za kámošem Chrisem, který bydlí kousek od stadiónu, a šel mne pak povzbudit. Ve startovním poli byl i vítěz půlmaratónu a pětky, fotbalový spoluhráč David z Kanady, a Robert Wintemute (právník, známý gay aktivista a výborný běžec). Ale všem nám nakonec vypálil rybník Holanďan Hermsen. Žertoval jsem pak, že by měli dělat u štrekových závodů dělat i váhové kategorie.Sice se nepovažuji za obézního, ale určitě mám víc podkožního tuku než všichni medialisti dohromady. Asi na 600 m se mi zdálo, že by snad mohla být šance dotáhnout se na Davida (byl jsem v té době čtvrtý), ale místo toho jsem sám ztuhl a přehnal se přede mne i Američan Fleming, který je spíše čtvrtkař. Takže páté místo, i když mírné vylepšení rekordu z Barcelony o 2,5 sekundy (2:42).

Večer jsem se jel podívat do Hilleroedu, kde je slavný zámek Frederiksborg a nádhernými barokními zahradami. Řekl bych dánské Versailles, ale prý to je italský styl. Je to úchvatné. Zdeněk B. pak byl i vevnitř, a byl nadšený.

Ve čtvrtek bylo ve fotbale na pořadu čtvrtfinále. My do něj šli ze třetího místa ve skupině a narazili tak na druhý tým z druhé skupiny. A tím byl domácí Panclub. Je sponzorován největším obchodním domem Magasin du Nord. V zápase jsem nakonec vůbec nehrál, ale nestěžuji si. Bylo to dramatické střetnutí, kde šlo o všechno. Mne pak navíc čekal další běh - 1500m. Dali jsme první gól, ale Dánové pak zužitkovali mírnou převahu v poli a vedli 2:1. Ve druhém poločasu se našim podařilo vyrovnat a udržet tento stav až na penalty. Bohužel tady měli více štěstí Dánové, kteří pak došli až do finále, a skončili stříbrní. Zvítězil britský Stonewall.

Tak tak jsem pak stíhal běh, protože S-bahn jezdil pomalu a se zastávkami (prý jim někdo skočil do kolejiště). Robert W. byl i na startu míle, také Holanďan, ale Kanaďan David ne, ten běžel 400m. Zato tam byl stříbrný Amík Barry Eisenberg z pětky. Podobně jako na pětce běželi dohromady všichni nad 50 let. Šokem byl výkon 58 letého Fina Rytkonena (tedy o kategorii výš), který celý rozběh nakonec vyhrál v čase 5:07. Po závodě jsem mu blahopřál a chvíli s ním povídal. Běhá teprve od 47 let, ale ve Finsku pořádají četné veteránské atletické soutěže. Tam prostě od Nurmiho a Viréna běhá asi každý (ale my taky měli Zátopka). Druhý den ještě plánoval triatlonovou štafetu, kde měl mít běžecký úsek.

Sám jsem tajně doufal v čas kolem 5:30, ale bylo to o deset vteřin horší. Asi jsem byl i unavený, také mi padaly kalhoty (Chvíli jsem přemýšlel, jestli je nemám sundat a doběhnout ve slipech. Na Outgames by to snad tak hrozné nebylo :). I když v mé věkové kategorii asi jo:).) Ale ty kalhoty mne připravily maximálně tak o 2-3 vteřiny. Takže celkově z toho bylo až šesté místo a páté v mé kategorii. I kdybych běžel lépe, případně se rozkrájel, tak na lepší umístění bych neměl. Švýcaři se mne pak v průvodu ptali, proč jsme neudělali i čtvrtkařkou štafetu, že jsme si mohli někoho půjčit (a skoro s jistotou medaili mít, když ji měli i oni, a jsou slabší než my). Napadl mne do ní sice jeden Polák (startující jinak za Berlín, ale ten běhá pomaleji než Roman i já, i když je o 15 let mladší). Třeba se nás do Kolína najde více. Anebo oslovit Holanďany, případně Vlámy. Ve čtvrtek byla na programu na stadiónu i desítka, o níž jsme do té doby nevěděl. Těch, kdo o ní nevěděli, asi bylo více, protože v mé kategorii byli jen tři závodníci. Asi ji vypsali na poslední chvíli. Vzhledem k časům tu šance na bronz (možná i stříbro) byla. Někdo přinesl informaci o další, nečekané české zlaté, o níž jsme (ani o jejích adeptech) nikdo neměl ani tušení. Dva kluci z Hradce vybojovali zlato v latinskoamerických tancích. Klobouk dolů. V jejich disciplíně je to totiž vlastně mistrovství světa:). Jinde tancují jen chlapi (i když často gayové) s babama. Napíšu o tom do Vídně Johnovi s Andrzejem, kteří mají taky pár medailí z dřívějška, účastnili se rakouské obdoby Baillando, a chtěli podpořit tuto disciplínu v našich zemích. Já jsem pak večer viděl podobný sport poprvé, když jsem držel palce Erikovi. No, dopadl nakonec jako já, taky bez medaile. I tam jsem potkal dalšího dánského kamaráda, AIDS aktivistu Jakoba.

Takže pátek byl volný den. Využil jsem ho k výletu do Helsingoeru na Elsinor (Kronborg). Hamlet (v pojetí dánské ságy Amled) tam asi nikdy nebyl. Je to renesanční stavba, mezi hradem, zámkem a pevností. Viděl jsem tam největší „dark room“, v katakombách v pološeru probleskují figuríny vojáků a přitom je to pěkný labyrint. Dark roomy jsou v Dánsku oficiálně zakázané, jsou povoleny jen na privátních (klubových) akcích třeba jejich leather klubu. Jinak v hradu pěkné gobelíny, největší místnost v hradu ve Skandinávii, atd. Docela hezké, ale proč to patří mezi památky UNESCO, to mi jasné není. Úchvatná je ta oerusundská, pouze 3 km široká, úžina. Za shlédnutí stojí i místní kostel. Myslel jsem, že stihnu i Louisianu, ale to už se nedalo. Večer koncerty v Outcities - kromě zmíněné Kater Ryan, gospely, a výborný, U2 připomínající, Izraelec Ivri Lider i s gay texty. Pak společná večeře všech fotbalistů (poprvé jsem jedl raky), za 150 DKK, eat and drink as you can . To nakonec stáhli z 90 minut na 80 (že by nepočítali s Čechy, i když naši kluci většinou žrali decentně).

V sobotu byl gay pride. Překvapilo mne, že první Gay Pride byl v Kodani v roce 1996 (jako Europride) a pak byla pět let pauza. Že by ten chladný severský naturel ? Průvod pěkný, asi patnáct trucků, ale určitě jsem viděl mnohem hezčí, pestřejší, veselejší (Paříž, San Francisco, Berlín). Sportovci šli na závěr. Snažili jsme se mávat českou vlajkou, ale moc nás v průvodu nebylo. Pak jsme se s Honzou a Martinem přesunuli blíže k modročerné (leather) a žlutohnnědé (medvědi) vlajce. Medvědi rozdávali okolo stojícím dětem medvídky Haribu (co by říkali rodiče u nás ?). Po průvodu byl na radničním náměstí koncert, promluvila starostka a zakončili Outgames. I když jsem si po neúspěchu v bězích (pokud to byl opravdu neúspěch) nejprve říkal, jestli jet na Gay Games do Kolína, kde zase budou ti nadupaní Amíci, tak na rozdíl od olympiády tyto hry skutečně naplňují coubertinovské heslo Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, i to aténské o jednotě těla a ducha.

A v neděli bylo letadlo Sky Europe sice zpožděné, ale letělo, takže jsem nakonec byli zpět v Praze.

A pokud někoho vzpomínky nalákaly k výletu na další hry - tak přehled 2010 - Gay Gaymes Kolín n.R., 2011 - Eurogames, Rotterdam, 2012 - Eurogames, Budapest, 2013 - Outgames - Antwerpy. Jestli někoho zajímá, kdy bude mezi organizátory Praha, tak za prvé se musí stát nějaká česká organizace členem alespoň Evropské gay a lesbické sportovní federace a za druhé musí mít k dispozici alespoň 300 dobrovolníků, kteří se budou podílet na organizaci. I když už máme zkušenosti z Pražského duhového jara, tenisového turnaje, Běhu proti homofobii (příští rok snad také mezinárodní).

Ivo (s fotkami od kamarádů)