Lipsko- Rainbow Cup 20.- 21.5.2006

Je sobota 20.května a scházíme se na hlavním nádraží v Praze, kde v 7:22 ve vlaku začne víkend plný zážitků. O nich píše dále Martin...

Během soboty a neděle se máme zúčastnit mezinárodního fotbalového turnaje v Lipsku Rainbow Cup, který je součástí celotýdenního Christopher Street Day. S rozjezdem vlaku opouštíme Prahu a míříme severozápadně k hranicím.

Nálada ve vlaku je veselá a všichni se těšíme na to co na nás čeká během příštích dvou dnů. Cesta vlakem rychle utíká a přijíždíme na nádraží v Děčíně. Po pár kilometrech se s námi loučí Hřensko a tím opouštíme území naši krásné vlasti a ocitáme se v Německu. Na obou stranách hranice projíždíme nádherným kaňonem Českosaského Švýcarska. Po okouzlujících pohledech z vlaku se přibližujeme k Drážďanům, kde budeme muset přestoupit na vlak do Lipska. Po opuštění Drážďan projíždíme téměř rovnou krajinou plnou políček, lesů a menších městeček. Po hodině a půl přijíždíme na hlavní nádraží v Lipsku. Toto nádherně zrekonstruované jednosměrné nádraží je téměř z jiného světa, když si uvědomuji kde jsme začínali naši cestu.

I přes to, že celou cestu nás doprovázelo příjemné jarní počasí, skoro jasno a teplota kolem 20stupňů, tak nás v Lipsku opouští a začíná se mračit. Všichni doufáme, že zůstane jen u mračení, protože máme v plánu prohlídku historického centra města. Samotné poznávání Lipska začíná již na nádraží, protože tato budova patří mezi dominanty města. Centrum není nějak rozsáhlé, má několik ulic, které se zbíhají na centrální náměstí Markt Naschmarkt. Tomuto náměstí vévodí renesanční radnice. Kroky nás také zavedly ke kostelu Sv. Tomáše, kde působil J. S. Bach . Ale to se na nás nebe nejen mračí, ale také na nás pohazuje kapky a tak to je správný čas si dát něco k jídlu a schovat se pod střechu.

Užívání chutí pravého tureckého kebabu připraveného šikovnými ručkami asijského kuchaře Markovi nestačilo, a tak si zpříjemnil deštivé odpoledne prostřihováním triček místních slečen. Po vystřižení jednoho čísla a po jednom songu od velmi známé vlasaté rodinné skupiny The Kelly Family.

S plnými bříšky se už vlečeme k budově Muzea moderních německých dějin. Expozice popisuje rok po roce období od konce Druhé světové války až po pád Berlínské zdi. Pomalu ale jistě se přibližuje doba, kdy se máme sejít já a Marek s naším ubytovatel a jet s ním k němu domů. Tak se na pár hodin loučíme a domlouváme si sraz večer před starou radnicí.

Po pár minutách jízdy, kdy mijíme fotbalový stadion, kde se za několik dní bude odehrávat mistrovství světa ve fotbale, se dostáváme před dům, který se stane naším nočním útočištěm. Po malém občerstvení, se jak já tak marek pereme s únavou každý po svém. Taktika v boji byla různá, ale výsledek bitvy stejný.

Nabrali jsme trochu sil a jsme připraveni se vrhnout do víru noční zábavy: V devět večer se scházíme před radnicí a jdeme si prohlédnout podnik, kde se má odehrávat večírek - Pride Ball, na který jsme byli pozváni. Vzhlede k tomu,že je teprve po deváté, tak stejně jako v Praze tak i tu v Lipsku je mrtvo a nejspíše se to rozjede mnohem později, a tak se jdeme projít tmou přikrytým městem. V jedné ulici narážíme na ostrov záchrany všech turistů a tím je Mc Donalds, který nás láká vstoupit a ochutnat speciality z mimořádné nabídky k fotbalovému mistrovství světa. Posilněny se vracíme zpět na večírek. Zábava se tu rozjela a proudy příchozích viditelně zesílily. Usedáme dole u baru a objednáváme si něco ke spláchnutí prachu z cesty. Všichni se bavíme, ale někteří z nás jsou z celodenního programu dosti znaveni a přemýšlí o cestě do svých dočasných domovů. Mně a Láďovi se nechce, a jelikož jsme nabrali energii neznámo kde, tak po vzoru jednoho českého reality pořadu Výměna manželek , v našem případě výměna ubytovaných a ještě přesněji Marka za Laďu nebo snad Laďu za Marka aby nebylo to jednomu z nich líto, provedeme škatulata škatulata hýbejte se a tím přichystáme ranní překvapení našim hostitelům, koho to vlastně u snídaně mají.

Už jen torzo teamu já, Laďa a Zdeněk a naši němečtí průvodci si užíváme večera. Najednou jsou tři hodiny ráno, poslední noční spoje nám odjeli a my bychom měli jít se trochu vyspat. Tak mě a Láďovi nic jiného nezbývá než se vydat pěšky. Cestu si pamatuji a tak vyrážíme. Po menším tápáním v uličkách centra se dostáváme na hlavní ulici, která vede k našemu cíli. Jdeme klidnými ulicemi, které jsou mokré ještě po večerní bouřce, pomalu se probouzí ptáci a na východě se začíná rozednívat. Jdeme kolem fotbalového stadionu, který je připraven hostit nejlepší fotbalisty naší planety. Ale co to nevidíme? Před pokladnami pobíhá liška a hledá něco k snědku. Hned nás napadá, že Lipsko je městem, kde lišky dávají dobrou noc no spíše dobré ráno. Po krásné procházce se dostáváme před dům, kde jsem ubytovaní. Po tichu se dostáváme do svých postelí a hned usínáme.

Po pár hodinách spánku nás budí budík. Rychle osprchovat, vyčistit zuby, sbalit věci, nasnídat se rozloučit se s hostiteli a spěcháme na tramvaj a na naše oblíbené nádraží. Na nádraží se scházíme všichni a po sdělení zážitků z noci směřujeme k památníku bitvy u Lipska. Snad se tam poučíme z taktiky bojovníků a odpoledne oba zápasy vyhrajem. Po několika desítkách minut chůze přicházíme k památníku. Před námi je vodní plocha , ve které se zrcadlí monumentální stavba obložená bloky kamene. Po pár fotografii spěcháme na prohlídku památníku.

Uvnitř procházíme expozici o bitvě a o výstavbě památníku. Po téměř nekonečném točitém schodišti se dostáváme na vyhlídkovou plošinu, ze které je nádherný pohled nejen na Lipsko, ale na široké téměř rovné okolí. Ale už je čas sejít schody dolů a pospíchat pro věci a do parku, kde se uskuteční vrchol naší cesty. Ještě před areálem památníku stiháme si koupit pravé německé Bratwursty a s nimi v ruce dobíháme na tramvaj.

Již s bágly naše kroky míří k parku, kde se travnatá plocha se dvěma bránami stane místem pro nevídané sportovní výkony. Již z dálky je hřiště dobře rozpoznatelné, branky jsou ozdobeny duhovými vlajkami, které v příjemném vánku plápolají.

Po převléknutí do naších dresů se stavíme ke společné fotce všech tří týmů. Domácí německo má žlutá trička, polsko zelená a nám pořadatele přidělili modrá. Slavnostní zahájení Rainbow Cupu a focení je za námi a my se pomalu rozcvičujeme k prvnímu zápasu, ve kterém se utkáme s Poláky. Celý zápas byl v přátelském duchu a i přes naši převahu ve hře a neuvěřitelný počet šancí jsme remizovali.

Druhý zápas turnaje jsme hráli my s domácím družstvem. Byli jsme lepší, ale bohužel jsme nemohli dát gól. Tak podle pravidla nedáš dostaneš jsme prohrávali 1:0. Asi v třetině utkání přišel zlom. Ten zlom jsme zapříčinil já. Při našem útoku, jsem dobíhal míč a ani nevím jak se mě to povedlo, jsem si vyhodil pravé koleno. Asi to byla ta taktika z bitvy u Lipska, zmrzačil jsem se, tím jsem vyvedl soupere z koncentrace a záhy bez mé účasti na hřišti jsem vyrovnali a po té začali vést. Tak jsem to asi kazil a beze mě se jim hrálo lépe. A tak jsem druhý zápas vyhráli. Poslední utkání bylo Německo proti Polsku no vlastně taky proti Německu. Byl to napínavý souboj hlavně pro nás,jelikož se hrálo o to kolikátí budeme. Nakonec to skončilo tak že zápas skončil po útrpném boji remizou a tak jsme byli společně s polskými kamarády na prvním a druhém místě. A tak na řadu přišli penalty. Ty se bohužel nám moc nepovedli a tak jsme si odváželi z Lipska druhé místo.

Při vyhlašování výsledků, byly vyhlášeny i speciální ceny a některé z nich obdrželi i členové našeho hvězdného týmu. Cenu za nejpůvabnější lýtka obdržel Ivoš a cenu za nejkrásnější vlasy( účes) dostal Zdeněk. Čas utíká a my musíme na vlak.

Po menších obtížích s přikoupením příplatku na ICE k našim jízdenkám usedáme do příjemných sedadel a vydáváme s zpět domů. Byl to moc pěkný víkend, plný zážitků.

Příště jeď s námi!

Na Lipsko vzpomínal a pár řádek poslepoval ze slov a písmenek jako vlaštovčí hnízdo Martin Pavel (ksii@centrum.cz ICQ: 274-715-160)

Komentáře k fotkám:

(2) Zleva: Láďa, Marek, Martin (já), Petr, Ivoš, Martin

(4) Zleva jen náš tým: Láďa, Ivoš, Zdeněk, - , Marek, Petr, Martin, Bořek, Martin (já)

(7) Zleva: Martin, Zdeněk, Marek, Bořek, Láďa, Martin (já), Ivoš a dole sedí Petr