Fotbalový turnaj v Hamburku - 17.11.2007Jednou takhle v sobotu večer si sedím doma a něco si dělám na počítači a zapípá mi smska. „On ještě někdo ví, že žiju?“ říkám si a natahuju po mobilu ruku. Marek-fotbal, co to bude, že by nějaká změna? A tak čtu pozvání na turnaj do Hamburgu, že prý jeden hráč odpadl, jestli ho mohu nahradit.“Proč ne?“ řekl jsem si, stejně už jsem dlouho nikde nebyl a alespoň se podívám do světa, lepší, než furt vysedávat u monitoru. A tak jsem odpověděl, že pojedu a začalo vyřizování formalit a takové ty amatérské dotazy typu „a co si mám vzít?“ ?kolik si vám vzít?“ „proč si to mám vzít?“ no však to znáte, taky jste určitě byli někdy někde poprvé (opravdu myslím lokaci na mapě a ne ono místo, kam nás leckdo každou chvilku posílá) J No a uplynulo pár dní, čtvrteční trénink, kde jsme ještě všichni řešili, jak vlastně pojedeme, když se Hamburští pořadatelé začali obávat porážky a podplatili německé železničáře, aby začali stávkovat. Nakonec jsme se tam já, Honza, Jirka a Zdenda dopravili motorovou beruškou (Ford Ka) celkem pohodlně, zatímco zbytek týmu si to trajdal chvíli vlakem, chvíli pěšky, chvíli busem, a pak zase vlakem, což se jim prej i líbilo. No, každej má jiné záliby, že? J Po několika hodinách jsme dorazili k Hlavnímu nádraží v Hamburgu a pomalu vyhledali ubytovatele Zdendy a Honzy (měli hezkej bejvák a hlavně roztomilou číču J), od nich jsme pak vyrazili do nějakého buzince, už nevím, jak se to psalo, ale vyslovovalo se to Wundabá (ta němčina je ale divnej jazyk), kde jsme se zaregistrovali, něco popili, pochytili zbytek ubytovatelů (mně a Jirkovi naše ubytovatele všichni záviděli, heč! J), trochu to tam rozjeli… Ale fakt jenom trochu J a pak razili do sprch a provizorních pelechů…
Wow, to jsem se nějak rozkecal, co? Eh, to už je jedno, jdeme na to hlavní, a to je samotný turnaj J než jsme dojeli do haly, tak jsme projeli snad celej Hamburg, fakt konec světa, ale nakonec jsme trefili i sem J Šatnu jsme měli hned vedle sudích, ale uplácení by nám prej stejně nebylo nic platné, jedinej teplej sudí, co tam byl, se nám jako jedinej nelíbil, a tak jsme museli hrát, jak je to českému fotbalu skoro cizí, a to poctivě. Nicméně, problémy nám to nedělalo, ba naopak, spíš nás štvalo, že Němci nehráli příliš slušně a fér. Co jsem si tak stačil všimnout, tak byli nějací agresivní. Hráli docela drsně a tvářili se, jak kdyby mě chtěli zabít (za to nemůžu, že míč odkopli dřív, než jsem je nakopnul, a tak jsem trefoval spíš jejich holeně, než ten kulatej nesmysl), ale přes držku jsem naštěstí nedostal J No a kvalita naší hry? Ve všech zápasech jsme předváděli docela dobrý výkon.
Jistě, bylo znát, že nejsme sehraní, ale navzdory tomu jsme hráli opravdu pěkně, dávali jsme si hezké nahrávky, prudké střely (ale ten strop byl opravdu nízkej) a hlavně, hráli jsme jako tým, povzbuzovali jsme se a nenadávali si, jako Němci, kteří hráli vyloženě na vítězství (i když, jak říkáme my, výhra je až na prvním místě). Ale my jsme hráli na krásu fotbalu, což nám skutečně předváděl Honza, když svými skoro až akrobatickými kousky s míčem oblboval soupeře (taky bych mu na tréninku někdy nejraději jednu vrazil J) a zvodil je tam jak psy. Zápasy to byly skutečně akční a výsledky spíše připomínali hokej (i když to bohužel někdy připomínal i styl hry). A tak jsme se díky naší dobré fyzičce, kterou nám pomáhá pilovat strejda Sam, dostali na nejlepší pozici mezi zahraničními týmy, a to na krásné 9. místo v naší skupině (Musím Marku říkat, že v té skupině bylo 10 týmů?).
Ale jak praví staré dobré české přísloví, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! A myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že my jsme se zúčastnili rádi J
Nicméně turnajem naše výprava neskončila. Před námi bylo setkání s Hamburgským starostou přímo na radnici (ty buzny jsou dneska fakt všude J) Ale, dostavili jsme se na 18. hodinu do nějakého sálu (nejsem pozorný při prohlídkách, takže se omlouvám, ale jména opravdu vynechám), kde jsme poslouchali asi 2 projevy (taky tak milujete oficiality?), a pak jsme si konečně ťukli sklenkami a napili se (zajisté nějakého dobrého ročníku) šampaňského. Následovalo vyhlášení vítězů (a co jsem tak pozoroval, tak skoro i modní přehlídka J), převzetí cen (z našeho týmu udělali super myšáky J) a čas na rozhovory. Celé to mělo jedinou chybu. Nerozumněl jsem ani slovu, protože německy se umím akorát představit. Takže, když se všichni otočili směrem k nám (českému týmu), tak mi došlo, že asi mluví o nás, ale jinak vůbec nevím, o čem tam ve předu šprechtil.
No, a pak jsem se šli kouknout po okolí po radnici, abychom se ještě někdy vyfotili, aby bylo viděl, že jsme zcestovalí a světem protřelí fotbaloví hráči a cestou jsme narazili na nějakého hlídače (za jehož heterosexualitu bych taky ruku do ohně asi nedal), kterej byl tak milej, že nám udělal soukromou prohlídku po radnici a vzal nás i do tajného sálu, kam se nedostane ani obyčejný Hamburčan (tahle část návštěvy radnice byla naštěstí i s translátorem J) takže taky docela dobrej zážitek.
Poté jsme se vypravili ještě courat po centru a dát si něco k jídlu a narazili jsme na jednu hezkou hospůdku, kde dělali absolutně výbornou cibulačku :-P a hospodská byla docela sympatická pani. Tady jsme setrvali a nad pivkem probrali uplynuvší den. Den následující jsme se srazili u Bismarckovy sochy a odtud započali pěší výlet po Hamburgu. Podívali jsme se nábřeží, koupili pohledy, abychom maminkám udělali radost a podívali se na podvodní tunel, který je v hloubce 22m pod hladinou řeky.
Asi za hodinu už jsme byli n nejvyšším patře jedoho hotelu a koukali se po Hamburgu (a taky si konečně skočili na hajzlík, kde se nemuselo platit). Celé jsem to završili v jedné arabské restauraci, a pak už jsme směřovali k autům a na nádraží a hurá domů…
|
